Katayama hóki ryu

Katayama hóki ryu 片山伯耆流

Umění rychlého tasení meče (iai) patří mezi japonská bojová umění. Toto umění vzniklo původně na bitevním poli jako způsob zacházení s mečem, přičemž forma dnes nazývaná iai, se objevila asi v 16. století, údajně díky muži zvaném Hajašizaki Džinsuke.
V bezválečném období Edo (1615-1868) se souboje s mečem přesunuly z bitevního pole do každodenního života, v důsledku čehož byla válečná zbroj vyměněna za civilní oděv. V té době se rovněž objevilo množství škol, které se lišily filozofickým pozadím i používanými technikami.
V tomto prostředí na počátku období Edo (17.st.) vzkvétaly především tři školy, pro které se vžil název „tři slavné školy" (sandaimei rjú). Byly to Tamija rjú, Sekiguči rjú a Hókirjú.
Hókirjú je škola, jejíž umění se předává do dnešních dnů a stále se aktivně cvičí.

Jejím zakladatelem je Katajama Hisajasu, muž z konce období Válčících knížectví (1567-1615) a začátku období Edo. Za jeho života a života jeho syna Katajamy Hisataky byly zformulovány základní myšlenky a techniky školy. Ty byly uchovávány v rodu Katajama po celé období Edo i později ve 20. století, bohužel poslední člen rodiny zahynul při výbuchu atomové bomby v Hirošimě roku 1945. Škola ale nezanikla, její umění tradovali dále členové rodu Hošino, kteří předtím studovali přímo u rodiny Katajama.

Katajama Hisajasu

kniha- text Katayama Hisajasu

Můj mistr, Asada Kóiči (8. dan iaidó) studoval Hókirjú iai u mistra Jošizawa Ikkiho, který byl žákem mistrů Hošino Kumona a Hošino Rjúty. Po smrti mistra Jošizawy pokračoval ve studiu například u mistra Jukawy Tamioa, který byl žákem mistrů Hošino Rjúty a Nakazaki Tacukuróa a od kterého následně obdržel učitelskou licenci. Mistr Asada vyučuje v současné době Hókirjú iai v Sainenkan dódžu v Kjótu.

sensei Asada Koiči – 8.dan iaido

Říká se , že psát o principech Hókirjú je extrémně složité. Přesto se pokusím představit alespoň některé z nich. V zásadě existují dva pohledy na bojové umění: Ten první představuje boj s cílem zničit, zabít (senbacu iai). Jedná se o cestu, po které kráčejí destruktivně smýšlející lidé vyznávající násilí. Tím druhým je boj s cílem zastavit protivníkovu zbraň (hokojami iai). Bojovníci této cesty usilují o sjednocení své a protivníkovy mysli (aiai) a odvrácení nebezpečí (bóken). Podle filozofie školy Hókirjú musí být cesta boje založena vždy a pouze na myšlenkách sjednocení mysli a odvrácení nebezpečí.

svitky – text Katajama Hisajasu

O škole Hókirjú ve starých spisech stojí: „Je cestou, která při souboji klade nejvyšší důraz na sjednocení mysli obou protivníků". Tady se odráží další Hisajasuův rys, neboť vztahu mezi navzájem bojujícími lidskými bytostmi přikládal zásadní význam. On sám bojoval s vědomím, že „mezi mnou a nepřítelem není rozdíl ani nerovnost, když udeřím, nesekám člověka, ale snažím se tnout jeho hříchy".

Na základě této myšlenky byly vytvořeny všechny techniky školy Hókirjú. O jaké techniky se tedy jedná? Hisajasu o nich ve svých spisech říká: „Neusiluj o to tasit první a seknout protivníka, ale nech protivníka dosáhnout naplnění (jeho cíle, tj. myšlenky, že nad tebou zvítězil). Poté tas meč a tni do slabého místa. Provedeš-li to tímto způsobem, nezanecháš v protivníkovi zášť vůči vlastní osobě. Toto je skutečný souboj." Jedná se o techniky, kdy z pro mě značně nevýhodné pozice získávám „vítězství obratem života a smrti". (Vypráví se, že během tohoto „obratu života a smrti" protivník prohlédne své hříchy.) Škola Hókirjú tedy usiluje o sjednocení filozofie školy se samotnou technikou. Silou, kterou klade na toto sjednocení, vyniká mezi ostatními školami

hrob Katajama Hisajasua

Obecně v iaidó se říká, že obzvláště důležité je naučit se tři věci: správné dýchání, správné používání těla a správné zacházení s mečem. Proto je důležité studovat přesně učení našich předků a šířit toto učení dál. V poslední
době slýchám o lidech, kteří mění lehkomyslně techniky a způsob cvičení dle svých svévolných myšlenek. To je v Hókirjú striktně zapovězeno. Proč? Jak jsem již zmínil, techniky Hókirjú jednak obsahují způsoby zacházení s mečem na bitevním poli a současně ztělesňují filozofii zakladatele školy Hisajasua.

Vojtěch Štrejn - 3.dan iaido

Dnes přirozeně nechodíme opásáni mečem, také není nutné používat meč k boji. Rovněž cíl našeho učení se liší od přirozeného cíle umění boje - přežít. Tím cílem dnes může být zdraví, snaha učit se o myšlení dávných předků, asketická cvičení těla a mysli, atd. Přesto jsem přesvědčen, že se nikdy nesmí pozměnit a přestat tradovat myšlení zakladatele školy Hisajasua: „Lidé musí usilovat o harmonii, být praktikanty cesty sjednocené mysli a cesty odvrácení nebezpečí. Tím, na co je třeba klást důraz, jsou vztahy mezi lidmi."